Redaktor zpovídá redaktora: Tomáš Borůvka

Zdroj: Archiv Tomáše Borůvky

Tomáši, jak by ses charakterizoval v pár větách?

Naprosto obyčejný dvacetiletý kluk z Broumova ve východních Čechách. Zkrátka Tomáš Borůvka milující svou přítelkyni Kikču, aktivně i pasivně sportující, v září druhým rokem studující obor sportovní management na liberecké Technické univerzitě a velký fanoušek fotbalistů Manchester United.
 
Tvá nejlepší a nejhorší vlastnost? Máš nějaké životní motto?
 
Dochvilnost je výsada králů. Král bohužel nejsem a takřka všude nejsem včas. Snad jen na rande jsem byl s předstihem. Naopak se můžu pochlubit, že je na mne spolehnutí. A co se týká životní motta, tak žádné nemám.
 
Máš za sebou první rok studia na Technické univerzitě Liberec. Studuješ obor sportovní management, jaké je tedy tvé vysněné povolání?
 
Rozhodně se chci angažovat ve sportovních kuloárech a zastupovat nejlépe basketbalový klub v jakékoliv funkci, případně bych se rád spolupodílel na jeho vedení.
 
Souvisí nějak tvůj obor s tím, čemu se věnuješ, tedy šéfování proBasketu?
 
Jistá shoda se určitě najde, ale prozatím je minimální. Věřím, že v dalších letech studia jistě uplatním načerpané zkušenosti z proBasketu.

Po prvním a jistě náročném roce na VŠ určitě musíš nabrat síly na další ročník studia. Jak tedy v těchto dnech a týdnech relaxuješ?
 
S přítelkyní jsem si užíval ve slunném Řecku a nedávno jsem se vrátil z týdenního cyklistického pobytu v Krušných horách. Naneštěstí jsem si přivezl zlomenou člunkovitou kost, a tak se mohu až 10 týdnů „těšit“ ze sádry.
 
Nežárlí tvá přítelkyně, když velkou porci svého volného času věnuješ proBasketu?
 
Není z toho příliš nadšená, nicméně se snaží tolerovat moji druhou lásku a já se za to na oplátku věnuji proBasketu částečně po nocích.
 
Právě, když jsi přešel do Liberce, tamní Kondoři opustili MNBL, to je pro tebe jistě škoda…
 
Velká škoda, nicméně alespoň přátelské zápasy reprezentace do dvaceti let mi to vynahradily a koncem září navíc odehraje Nymburk kvalifikační boje o Euroligu právě v Liberci, takže si jistě přijdu na své. Bohužel nejbližší prvoligová bašta je v osmdesát kilometrů vzdáleném Děčíně.
 
Jsi zakladatelem a šéfredaktorem proBasketu. Jak tě napadla myšlenka založit basketbalový portál?
 
Musím Tě mírně poupravit, protože prvotní myšlenku mi vtiskl Pavel Hažlinský. Informací na internetu ze světa pod bezednými koši bylo ještě před dvěma lety pomálu, a tak jsem na Pavlův popud oslovoval lidi znající z všemožných fór. A tak slovo dalo slovo a se startem olympijského turnaje v Pekingu spatřil proBasket poprvé světlo světa.
 
Máš nějaký plán či cíl, kam bys chtěl proBasket dostat?
 
V průběhu sezóny máme až tři tisíce čtenářů, nicméně věříme, že ani toto na basketbalové stránky vysoké číslo není konečné, a tak se snažíme ještě více rozšiřovat naši škálu práce. Rád bych jednou dostal někoho z našich redaktorů jako hosta basketbalového studia do televize. Spíše cílem než snem pravděpodobně zůstane, aby byl proBasket jednou zprofesionalizován a stal se jakousi basketbalovou tiskovou agenturou.
 
Jak ses vůbec dostal k basketbalu?
 
Od mala jsem byl milovníkem sportu, a tak jsem sledoval řady sportů. Fotbalem, jenž jsem hrál do 14 let závodně počínaje, lyžováním konče. A co mě přivedlo k basketbalu? Euroligové přenosy na ČT4 sport. Mé znalosti ze sportu vysokoškoláků narůstaly a můj basketbalový revír se rozrůstal. Nyní pravidelně sleduji naší ligu, španělskou ACB ligu, zámořskou NBA, Euroligu a mužskou reprezentační úroveň.
 
Máš nějakého oblíbeného hráče nebo tým?
 
Pokud začnu u hráčů, tak pro neskutečnou spektakularitu a zápal pro hru mám rád Rudy Fernandeze a z důvodu, že jsem fanouškem Washingtonu Wizards tak nedám dopustit na Gilberta Arenese i přes jeho pistolnickou aféru.
 
Tradiční otázka: Jak by vypadal tým snů Tomáše Borůvky?
 
Nehledě na soutěže, v nichž jednotliví hráči působí, tak bych chtěl koučovat následující výběr: dirigentskou taktovku by tvrdil Carlos Arroyo, perimetr by měl pod svými křídly Gilbert Arenas a Rudy Fernandez a pod košem by operoval Petr Benda s Jirkou Zídkem.
 
Jaké jsou tvé největší basketbalové zážitky?
 
Můj největší, spíše nebasketbalový, zážitek se váže na první utkání Nymburka v zaplněné ČEZ Aréně proti polskému Turowu, jenž skončilo nakonec remízou díky tříbodové tečce Ládi Sokolovského s klaksonem. Nymburští jako poděkování pardubické aréně, že Středočechům nabídla pohárový azyl, uspořádala tombolu o hodnotné ceny a jejíž výtěžek poté putoval na pardubickou nemocnici. Stal jsem se totiž společně s kamarádem mezi desetitisícovkou fanoušků vítězem první ceny v podobě vlastnoručně podepsaného originálního dresu Jaromíra Jágra a jen o fous mě minul dres Badalony se jmenovkou Luboše Bartoně.
 
Co říkáš na nový formát Mattoni NBL?
 
Není nejšťastnějším řešením, nicméně vzroste počet vyrovnanějších duelů a ubude počet předem daných zápasů. Jen je škoda, že z ekonomických důvodu bude mít Mattoni NBL opět liché startovní pole.
 
Můžeš čtenářům prozradit nějaké novinky, které chystáš na proBasketu do dalších měsíců?
 
Velkou akcí, na níž nyní upínáme veškeré úsilí, je světový šampionát mužů a později i žen - historicky poprvé v České republice. Jako novinku chystáme online přenosy, možná už i z hvězdného turnaje v Turecku. Připravujeme i speciály ze zámořské NBA a jistě nezůstane jen u toho. Zkrátka máte se na co těšit.
 
Chceš na závěr něco vzkázat našim čtenářům?
 
Zůstaňte nám věrni a pokud máte zájem přispívat na proBasket, tak Vám dáme šanci a prostor. Nestyďte se a kontaktujte nás.