Ohlédnutí se za Mistrovstvím světa 2006 v Japonsku

Zdroj: www.fiba.com

Japonsko sice není typicky basketbalovou zemí, zájem o hru s oranžovým míčem tu však rok od roku stoupá, a tak není divu, že volba zástupců FIBA padla při výběru pořadatele světového šampionátu právě na něj. Po Mistrovství světa v roce 1978 na Filipínách, které ovládli hráči Jugoslávie, to bylo teprve podruhé, co závěrečný světový turnaj zavítal do Asie. Nejen to. Poprvé v historii se jej zúčastnilo 24 týmů, což je o plných osm více než v roce 2002 v Indianapolis.

Uvadající srbská hegemonie…

Obhájce zlata z Indianapolisu těžce poznamenal skandál z evropského šampionátu, který se v roce 2005 odehrál právě v Srbsku. Pod vedením veleúspěšného trenéra Obradoviče si měl tým složený z vynikajících hráčů (mj. Bodiroga, Jarić, Rakočević, Rebrača, Tomašević) dokráčet před domácím publikem pro zlato. Jenže ouha! Individuality nedokázali odložit své vlastní ambice ve prospěch týmu a místo zlata přišla jen obrovská ostuda. Srbové nestačili ve vyřazovacích bojích na Francouze (71:74) a po utkání se mezi sebou v šatně dokonce porvali. Znechucený kouč Obradović prakticky okamžitě rezignoval a nechal se slyšet, že národní tým už nikdy trénovat nebude. Jeho nástupce Dragan Šakota stanul před složitým úkolem. Na šampionát v Japonsku se mu dopředu omluvila plejáda zkušených hráčů a jejich nástupci své role nezvládli. Hned v úvodu přišlo zaváhání v podobě porážky s Nigérií (75:82), následovala prohra s Francií a následující vítězství nad Libanonem a Venezuelou,  resp. prohra s Argentinou, nestačila na lepší než 4. místo ve skupině, které jim v osmifinále přisoudilo silný celek Španělska. Zázrak se nekonal, Španělé vyhráli 87:75 a Srbové nakonec obsadili až celkové 11. místo.

… Řecký zázrak…

Dlouho před začátkem mistrovství byl na hlavního favorita na zlato pasován celek USA, byť se mu od Olympijských her v Atlantě v roce 1996 nepodařilo dosáhnout na mezinárodním poli výraznějšího úspěchu. Staronový kouč Mike Krzyzewski, který vedl reprezentaci Spojených států už na MS v roce 1990 v Argentině, vsadil na dravé mladí a reprezentaci opřel na vycházejících hvězdách, jakými byli v té době Dwyane Wade, LeBron James či Carmelo Anthony, kteří měli vrátit americký tým zpět na výsluní. Uznávaný kouč se od prvního setkání týmu snažil vštípit všem hráčům pocit zodpovědnosti a vyžadoval od nich, aby odložili své osobní zájmy na úkor zájmů týmu a táhli za jeden provaz.
Hvězdy z NBA hráli o poznání lépe než jejich předchůdci z před čtyř let, ani oni ovšem jako by si nechtěli připustit, že podobné turnaje vyhrávají týmy, které kromě útoku dokáží i dobře bránit. Zatímco v útoku nemají američtí hráči nikdy problémy, o jejich obraně se už něco podobného vždy říct nedá. První výstrahu jim dali Italové, kteří sice po velkém boji podlehli 94:85, druhou čtvrtinu zápasu však ovládli poměrem 26:11! Američané si z toho, zdá se, poučení nevzali, možná proto, že v osmifinále rozdrtili Austrálii vysoko 113:73 a ve čtvrtfinále jim stačilo uhlídat Dirka Nowitzkého (85:65). Semifinálový souboj s mistry Evropy z Řecka si však řada z nich bude pamatovat ještě dlouho. Řecký kouč Giannakis vsadil prakticky na totožnou sestavu jako na evropském šampionátu v Srbsku a sázka na sehranost se mu vyplatila. V životní formě hrající Papaloukas skvěle dirigoval ofenzivní smršť svého týmu a americké hvězdy si chvílemi musely připadat naprosto bezradně. Řekové proměnili prvních třináct (!) pokusů ve druhém poločasu, vypracovali si dvouciferný náskok a tím položili základ úspěchu. Američané sice v závěrečných minutách vystupňovali svůj tlak, jejich soupeři však spolehlivě proměňovali trestné hody a senzačně si dokráčeli pro postup do velkého finále. Američané tentokrát byli horší v mnoha ohledech, dokonce v úspěšnosti střelby z pole, což se jim stává minimálně. Mohlo je navíc mrzet 14 (!) zahozených trestných hodů z 34 pokusů - ostrostřelec Anthony například minul hned 4 z 10 pokusů.   

… a nakonec zlatá španělská radost!!!

Španělé byli před mistrovstvím tipováni na medaili, byť zůstávali ve stínu týmů jako USA, Argentina nebo Řecko. Menší publicita jim náramně prospěla a šampionát je zastihl ve vynikající formě. Trenér Hernandez měl tentokrát k dispozici i staršího z bratrů Gasolů a Pau se mu odvděčil výtečnými výkony. Od úvodního zápasu turnaje ze sebe dával maximum a rychle se stal  vůdcem týmu. Pod košem drtil jednoho soupeře za druhým a svou pozitivní energii přenesl i na spoluhráče. Španělé procházeli mistrovstvím jako nůž máslem - vyhráli všech pět zápasů ve skupině, v osmifinále si poradili se Srbskem, ve čtvrtfinále uštědřili výprask 89:67 Litevcům, aby jim semifinálový los určil za soupeře úřadující olympijské vítěze z Argentiny v čele s vynikajícím Ginobilim. Hvězda San Antonia si však tentokrát vybrala špatný den, když se celý zápas střelecky trápila a nakonec proměnila pouze 6 z 21 střeleckých pokusů. Španělé nakonec po velkém boji zvítězili 75:74, přišli však o Pau Gasola, který si při jednom z úniků ke koši nešťastně zlomil nohu a finálový souboj tak mohl jen smutně sledovat v civilu z lavičky.
Před zápasem o titul mnozí favorizovali Řeky. Porazili přece USA a Španělé nemohou počítat s Gasolem. Svěřenci trenéra Hernandeze ovšem basketbalové veřejnosti dokonale vytřeli zrak. Gasolovu roli dokonale přejali zkušení Garbajosa s Navarrem, který přesnými zásahy z dálky přiváděli řecké hráče k šílenství. Jejich obrana pracovala naprosto dokonale, tatam byla přesnost soupeře, který o den dříve poslal domů Američany. Do šaten odcházeli Španělé s komfortním náskokem 20 bodů (43:23), po přestávce lehce odráželi veškeré protivníkovi pokusy o zdramatizování zápasu a po závěrečné siréně mohla jejich radost, při níž se mnozí neubránili slzám, propuknout naplno. Jejich výkon nejlépe zhodnotil šéf španělského basketbalu Jose Luis Saez: “Byl to nejlepší basketbalový zážitek, co jsem kdy viděl. Zážitek plný hrdosti, odvahy a týmového úsilí.”