Z historie Adriatické ligy: V první sezoně zářil i Jiří Welsch

Zdroj: www.jiriwelsch.cz

Do historicky první sezony Adriatické ligy vstoupilo dvanáct týmů, které se v základní části utkaly každý s každým dvakrát. Čtyři týmy do soutěže dodalo Slovinsko (Olimpija Lublaň, Krka Novo Mesto, Pivovarna Laško a Slovan Lublaň), stejný počet Chorvatsko (Cibona Záhřeb, KK Zadar, KK Split a Triglav Osiguranje), tři týmy reprezentovaly Bosnu a Hercegovinu (Sloboda Dita Tuzla, FEAL Široki a Bosna Sarajevo) a dvanáctým týmem byla černohorská Budućnost Podgorica (tehdy ještě jako zástupce federace Srbsko a Černá Hora).

Po dvaadvaceti kolech základní části postoupily čtyři nejlepší týmy do Final Four, které se konalo v Lublani. První sezonu nové regionální soutěže ovládly slovinské kluby, když základní část s bilancí 20 výher a 2 porážky vyhrála Olimpija Lublaň, druhé místo obsadila Krka Novo Mesto (16 výher, 6 porážek) a ze čtvrtého místa se do Final Four probojoval ještě jeden slovinský tým, Pivovarna Laško (15 výher, 7 porážek). Jediným neslovinským účastníkem závěrečného turnaje byla chorvatská Cibona Záhřeb (v základní části třetí s bilancí 16 výher a 6 porážek).

23. března bylo v lublaňské hale Tivoli odstartováno první Final Four Adriatické ligy. V semifinále Olimpija Lublaň porazila Pivovarnu Laško 69:56, zatímco Krka Novo Mesto si poradila s Cibonou Záhřeb 98:93, takže se finále stalo čistě slovinskou záležitostí. Roli favorita v něm potvrdila Olimpija Lublaň, která i za vydatného přispění Jiřího Welsche (17 bodů) zvítězila 73:59 a stala se historicky prvním vítězem Adriatické ligy.

Mistrovská Olimpija Lublaň disponovala v sezoně 2001/2002 velmi silným kádrem, z nějž dva hráči později zamířili do NBA a dokázali se v zámoří prosadit. Na rozehře tým vedli zkušený reprezentant Jurij Zdovc (10,1 bodu, 1,5 zisku na zápas) a vycházející hvězda a pozdější hráč San Antonia a Sacramenta Beno Udrih (9,6 bodu, 2,2 asistence, 1,7 zisku na zápas). Na křídle patřil k hlavním oporám bosenský reprezentant Jasmin Hukić (10 bodů, 3,4 doskoku na zápas) a pod košem Olimpija spoléhala především na dalšího bosenského reprezentanta Harise Mujezinoviće (10,3 bodu, 5,1 doskoku, 1,7 zisku) a Juricu Golemace (11,2 bodu, 3,1 doskoku, 1,8 zisku na zápas).

Možná vůbec největší hvězdou Olimpije a každopádně jejím nejlepším střelcem byl další hráč, který to později (hned v následující sezoně) dotáhl do NBA. A tím byl český reprezentant Jiří Welsch. Tehdy dvaadvacetiletý křídelník odehrál v sezoně 22 utkání, v nich průměrně 25,6 minuty na zápas a při vysoké úspěšnosti střelby (65,3 % za dva body, 38,9 % trojky, 83,3 % trestné hody) byl s průměrem 15,5 bodu na zápas jasně nejlepším střelcem týmu. K tomu přidal průměry 2,2 doskoku, 1,6 asistence a 1,2 zisku na zápas. Celkově se jeho průměrný  koeficient užitečnosti vyšplhal na 10,3.
Osobním střeleckým rekordem Jiřího Welsche bylo 22 bodů, které dokázal nastřílet v sezoně 2001/2002 třikrát. O body svého týmu se český reprezentant staral se železnou pravidelností. Jen třikrát za celou sezonu zaznamenal v utkání méně než 10 bodů a vždy to bylo jen těsně (7, 8 a 9 bodů). Rekordem v počtu doskoků i asistencí bylo číslo 6 a nejvyššího koeficientu užitečnosti (21) Welsch dosáhl v utkání desátého kola proti Bosně Sarajevo, kdy zaznamenal 22 bodů a 5 zisků.