Mohou Celtics letos dokráčet k 18. titulu v historii?

Zdroj: www.nba.com

Před třemi lety se vedení Bostonu odhodlalo k radikálnímu kroku. S vidinou okamžitého úspěchu poslalo nadějné mladíky do Minnesoty výměnou za superhvězdu Kevina Garnetta. A dílo se podařilo. Garnett vytvořil silnou trojku s dosavadní ikonou týmu Paulem Piercem a nově přivedeným ostrostřelcem Rayem Allenem a 17. titul v historii slavného klubu byl na světě. Mohou Celtics letos připojit 18. úspěch?

To je otázka, kterou se zabývají všichni komentátoři zámořské NBA. Zkusme se blíže podívat na několik aspektů, které rozhodují o úspěchu či neúspěchu každého týmu, v případě Bostonu však jde o ty nejpodstatnější.

Zdraví

Že jsou členové bostonského Velkého tria náchylní ke zraněním a výkon Celtics zároveň až příliš závislý na jeho hře, před tím varovali odborníci už v průběhu sezony, která skončila titulem. Tehdy se jejich obavy nenaplnily, jejich oprávněnost však naplno ukázal minulý ročník. Bez zraněného Kevina Garnetta Boston nestačil už v semifinále Východní konference na Orlando.

A letos problémy pokračují. Sezonu začal Boston famózní bilancí 8 – 1, pak však přišli první zdravotní trable. Pokud na hřišti chyběl Garnett nebo Pierce, bylo s Kelty často zle. Zdravotní problémy se nevyhnuly ani Rasheedu Wallaceovi nebo Kendricku Perkinsovi. Světlým zjevem je tak letos Ray Allen, který se udržuje v dobré kondici po celou sezonu. Nyní jsou však Celtics už pár týdnů kompletní, jejich forma stoupá zpět k obvyklým výšinám a všichni jejich fanoušci buší do dřeva, aby jim to vydrželo.

Věk hráčů

Všem členům Velkého tria, ale i dalším oporám, jako jsou Wallace nebo nedávná nová posila Michael Finley, je už více než 30 let (nejmladšímu Piercovi je 32, nejstaršímu Finleymu už 37). Že je v takovém věku tělo sportovce náchylnější ke zraněním, o kterých už byla řeč, to je jasná věc. Problémem však už bývá i kondice a regenerace. Důkazem může být nedávný třízápasový trip Bostonu po Západní konferenci.

V prvních dvou zápasech se Celtics představili v někdejší mistrovské formě a především skvělou obranou smetli Dallas a Houston. Ve třetím zápase hraném během čtyř dnů už ovšem stačili na Utah pouze v první čtvrtině a ve zbytku zápasu je Jazzmani převálcovali. I to je varování před blížícím se play-off. Zkušeností, které dokáží rozhodovat klíčové okamžiky vyřazovacích bojů, má tým Bostonu na rozdávání. Play-off je však zároveň sérií zápasů hraných v rychlém sledu, a tady by mohl věkový průměr Celtics promluvit v jejich neprospěch.

Lavička

Mluvme v případě Bostonu o všech hráčích stojících mimo ono omílané Velké trio. Ještě před dvěma lety vypadala totiž taktika kouče Doca Riverse asi takto: „Pošlu tam Garnetta, Pierce, Allena a dva statisty a ono to nějak dopadne.“ Tehdy to stačilo, loni už ale Riversovi nic jiného, než svěřit více zodpovědnosti dalším hráčům, nezbývalo. A letos dostávají hráči z lavičky ještě více prostoru. Je to dáno tím, že Rivers moc dobře ví, že sil Velkého tria bude nejvíce třeba v play-off, ale i nespornou kvalitou současného kádru Bostonu.

Mladý rozehrávač Rajon Rondo byl především během Piercovi absence tahounem týmu a ukázal, že roste v jednoho z nejlepších playmakerů ligy, budoucnost patří i pivotmanovi Perkinsovi. Své kvality v průběhu mnoha odehraných sezon prokázali i veteráni Wallace a Finley. A na svoji šanci čekají i mladíci, kteří se dokáží prezentovat velkými výkony, jejich slabinou je však zatím nevyrovnanost – Nate Robinson a Marquis Daniels. Mužstvo Celtics tedy naprosto právem patří mezi top týmy NBA, faktem ale zůstává, že zraněné hvězdy se v průběhu sezony většinou úplně nahradit nepodařilo. Dokáží ostatní hráči převzít plnou zodpovědnost ve vypjatých bojích v play-off?

Obrana

V tomto případě není o čem diskutovat – jednoznačné plus pro současné Celtics. Jako skvělý defenzivní tým se Boston prezentuje od příchodu Kevina Garnetta a platí to pro něj i letos. Obzvlášť poté, co hrají v poslední době kompletní. Vždyť právě precizní obranou zničil silné týmy Západu Rockets, Mavericks a naposledy doma i Denver, když těmto ofenzivně laděným týmům nedovolil nastřílet ani v jednom případě 100 bodů a stlačil úspěšnost jejich střelby hluboko pod 50 %. A ne nadarmo se říká, že útok vyhrává zápas, ale obrana titul.

Hra na cizích hřištích

Další z velkých pozitiv, která stojí na straně týmu z univerzitního města. Celtics totiž, i přes slabší prostřední část sezony, mají stále reálnou šanci být po základní části týmem s nejlepší bilanci na hřištích soupeřů. A v posledních dvou letech platilo, že kdo opanoval tuto statistiku, radoval se následně i v posledním zápase sezony!

Hra proti silným soupeřům

Pokud někdo po přečtení předchozích dvou odstavců nabyl dojmu, že Keltům nemůže v zisku dalších prstenů pro šampiony nic zabránit, výsledky dosavadních střetnutí s nejlepšími týmy NBA by jej měly rychle vrátit na zem. Celtics sice uhráli vyrovnané bilance se všemi silnými družstvy Východu, včetně úřadujících šampionů Lakers, k nim se však budou muset nejprve probít třemi sériemi zápasů s rivaly z konference Východní. A proti těm se letos Bostonu alarmujícím způsobem nedaří.

Proti zbývajícím týmům silné východní čtyřky – Clevelandu, Orlandu a Atlantě – vyhráli „zelení“ pouhá dvě z celkem 11 utkání, když proti Hawks nedokázali uspět ani jednou. Určitě nelze říci, že zdraví a kompletní Celtics nemohou kohokoliv ze svých velkých soků porazit, sebevědomí, které tyto týmy v souboji s Kelty v průběhu sezony nabraly, už jim ovšem nikdo nevezme.

Jak tedy odpovědět na základní otázku uvedenou v úvodu tohoto článku, zda Celtics mohou letos získat svůj 18. titul? Boston má bez debat skvělý, zkušený tým s velmi širokou lavičkou a propracovanou defenzívou, disponuje tedy devizami, které ho mohou v play-off dovést hodně daleko. Už ve vyřazovacích bojích na Východě ovšem narazí na týmy, jejichž hráčský potenciál je přinejmenším srovnatelný a jejichž hlavním hvězdám je o nějaký ten pátek míň. Nejlepší odpovědí na zmiňovanou otázku tedy zřejmě je: Mohou, ale nejžhavějšími kandidáty nejsou.

Vsaďtě si u  na celkové vítězství Celtics v kurzu 10