Mářův blog, díl druhý: O týmové chemii

Zdroj: BK JIP Pardubice

Jedna z otázek, která vždy budila mou pozornost, ať už jsem hrál kdekoli, byl fenomén TÝMOVÉ CHEMIE.

Určitě se často dočítate, že v tom či onom týmu funguje či nefunguje týmová chemie. Ale co to vlastně je, ona týmová chemie? Jak se dá uchopit? Můžeme ji nějak analyzovat? Jak namíchat ten správný koktejl basketbalového potenciálu, aby si sedl i lidsky? Jak může týmová chemie ovlivnit výkon mužstva?

Týmovou chemii vnímám jako určitou vybudovanou vnitřní soudržnost či nesoudržnost mezilidských vztahů uvnitř týmu, která se s postupujícím časem neustále mění a vyvíjí. Potřebuje hýčkat a operovávat, je nutné jí dávat hranice stejně jako malému dítěti.

Zrod týmové chemie začíná už při samotném výběru hráčů do týmů. Podobně jako se malé dítě rodí s genetickou výbavou, která do velké míry předurčuje jeho další vývoj, stejně tak pro týmovou chemii v basketbalovém družstvu je zcela rozhodující lidská výbava. Jestliže se podaří dát dohromady skupinu hráčů, kteří dokáží přijmout společnou vizi, povýšit ji nad svoje osobní zájmy a dokáží se nesobecky radovat z úspěchů svých spoluhráčů, i když jim samotným se tolik nedaří, má tým veliký předpoklad držet při sobě.

Není nic horšího, než když jedete z vyhraného zápasu autobusem domů a oslavné hrdinské klábosení o právě vyhraném zápase vám kazí pohled na otráveného jedince, který zrovna neměl den, nebo nedostal tolik prostoru na palubovce, kolik by si představoval a nedokáže se radovat s ostatními. Nesobeckost a ochotu přijmout svoji roli bych proto pojmenoval jako jedny z nejhlavnějších vlastností soudržného mužstva.

Během své kariéry jsem strašně rád hrál s kluky, kteří měli kolem sebe určitou pozitivní auru, a co celou šatnu dokázali nakazit smíchem, nadhledem, určitým odlehčením vážných témat. Sdílený smích, jakožto jedna z nejsilnějších lidských emocí, dokáže stmelit kolektiv, i kladně stimulovat tréninkovou morálku. Proto mít pozitivní charaktery v týmu považuji za další důležitou ingredienci dobré soudržnosti.

Častým předmětem diskusí fanoušků či polemik médií je úloha lídra týmu. Ačkoli obecná představa je, že tón udává jeden hráč - většinou kapitán, moje vlastní zkušenost je taková, že se jedná o úzkou společnost cca 4-5 členů, kteří si sednou lidsky i mimo hřiště, sdílí podobné názory a kteří se neformálně podílejí o exekutivní „moc“. Jsou to většinou hráči, kteří si ve skupině přirozenou cestou vybudují určitou důvěryhodnost a respekt na základě pozitivních hodnot, které kolektivu průběžně přináší.

Při vytváření skupinek v týmu ale musíme být opatrní, protože příliš velké skupinkování není nikdy dobré. V sezoně 2005-06 jsem působil v maďarském týmu Nyíregyháza, kde se tým skládal ze tří striktně segregovaných skupin - Američanů, Srbů a Maďarů -, které mezi sebou absolutně nekomunikovaly. Při absenci byť jen jediné charismatické osobnosti, která by dokázala v týmu působit jako katalyzátor, se klima v šatně postupně vyostřovalo, což se projevilo i na hřišti.

Na sportovní neúspěchy týmu vedení klubu reagovalo obměnou hráčského kádru, což týmové soudržnosti určitě neprospělo, atd… Prostě celou sezonu jsme byli v začarovaném kruhu. Poznání, které jsem si z toho odnesl je, že čím je tým různorodější, o to je těžší budovat týmovou chemii a o to víc se hráči musí snažit překonat kulturní rozdíly mezi sebou a snažit se nacházet společná témata.

V neposlední řadě bych chtěl vyzdvihnout roli trenérů, kteří se samozřejmě na klimatu v týmu výrazně podílí. Asi nejčastější pocity ukřivdění a třenice v týmu vznikají tehdy, když má hráč pocit, že u něj trenér uplatňuje jiná měřítka než u dalších spoluhráčů. Málokdy je s tím sice trenér přímo konfrontován , ale i malá frustrace držená delší dobu pod pokličkou může výrazně narušit jedincovu loajalitu vůči týmu. Trenér by proto měl být pevný a konstantní v normách a pravidlech, které si v týmu určil a měl by brát ohledy na dopad svých rozhodnutí na týmovou chemii.

O tom, že o týmové chemii důkladně přemýšlí i nejlepší evropští trenéři, svědčí i extrémní historka, kterou mi před lety vyprávěl můj kamarád Jirka Welsch během jeho působení v Malaze. Trenér Scariolo tehdy  při venkovních výjezdech na zápasy různě míchal dvojice hráčů na pokojích v hotelu, kde se spalo noc před zápasem, a vedl si poznámky a statistiky, jak jeho svěřenci další den hráli v závislosti na spolubydlícím. Podle jednotlivých výkonů pak určoval dvojice zase na příštím výjezdu!!

Závěrem bych chtěl říct, že dobrá týmová chemie je neuvěřitelně křehká esence. Dlouho a trpělivě se buduje a jeden jediný blikanec může dočista podlomit její pevnost. Když si však všechny zúčastněné strany uvědomí důležitost správného nastavení a funkčnosti mezilidských vztahů, může to být právě ten rozdíl mezi „jenom dobrou“ sezonou a „super sezonou“.

Doufám, že jsem neunudil až k smrti ty z vás, kteří dočetli mou úvahu o týmové chemii až sem. Těším se na vás zase příště.

Martin Marek, BK JIP Pardubice

MÁŘŮV BLOG, DÍL PRVNÍ: DOJMY Z LETNÍ PŘÍPRAVY

SOUTĚŽ S BK JIP PARDUBICE O PERMANENTKU

Autorizovaný eshop adidas , všechno zboží SKLADEM, bezkonkureční ceny, široký výběr - boty adidas, tašky adidas, adidas žabky, adidas dámské, adidas pánské