Jednou jsi nahoře, jednou... Turecko jede domů s ostudou

Zdroj: www.flickr.com

Turecko se po loňském veleúspěchu netajilo ambicemi promluvit na letošním evropském šampionátu výrazně do bojů o medaile. Úroveň tamní ligy stoupá úměrně vynaloženým finančním prostředkům, dva kluby se stabilně utkávají s nejlepšími v Eurolize a nejlepší hráči působí za mořem. Hedo Turkoglu a Mehmet Okur jsou řadu let úznávanými osobnostmi světového basketbalu a na nejlepší cestě napodobit je, resp. stát se novou (nejen) tureckou ikonou je i trojka letošního draftu Enes Kanter. Z uvedeného tedy vyplývá, že ambice držitelů stříbra z posledního mistrovství světa byly na místě.

Varováním mohla být snad jen zásadní změna na postu reprezentačního trenéra. Ostříleného kozáka Bogdana Tanjeviče, který vedl turecký celek nepřetržitě od roku 2004 a je podepsán pod největším úspěchem v historii, vystřídal ambiciózní Orhun Ene, v minulosti dlouholetý reprezentant a stříbrný medailista z ME v roce 2001. Ambiciózní, leč nezkušený, tak zněly nejčastější připomínky kritiků jeho jmenování do tak důležité funkce. Vedení federace v čele s Turgayem Demirelem však učarovaly Eneovy výsledky na klubové úrovni, kde se průměrný Banvit pod jeho vedením vyšvihl mezi elitu ligy, a také to, že v uplynulých letech byl u reprezentace Tanjevičovou pravou rukou. Na únorovém zasedání federace tak byl Ene během volby většinou hlasů potvrzen jako Tanjevičův nástupce.

Nový lodivod od samého začátku řešil problémy. Kvůli zdravotním problémům se mu omluvil veterán Mehmet Okur, jehož postupně následovali i další dlouháni Semih Erden a Kerem Gönlüm. Největší slabinou však byla od počátku pozice dirigenta týmu. Duo Kerem Tunceri a Ender Arslan sice již reprezentuje hezkou řádku let, ovšem rovnat se hvězdám jako Tony Parker, Miloš Teodosić nebo Jose Calderon rozhodně nemohou. Trenér Ene je však obdařil velkou důvěrou, což rozhodně nemůže tvrdit dravý Dogus Balbay, vyhlášený obranář, na něhož při závěrečném výběru pro šampionát nezbylo místo.
Přípravné zápasy připravily natěšeným fanouškům nejedno zklamání. Vydřená vítězství nad Ukrajinou nebo Belgií vystřídaly propadáky 58:83 se Srbskem a 38:62 (!) s Řeckem. Turci prakticky neustále zápasili s tragickou střelbou z dálky a jejich souhra vázla více než je zdrávo. Hvězda Turkoglu jako by s přibývajícím věkem začala rychle pohasínat a ani jeho nástupce Kanter rozhodně nenaplnil všechny naděje fanoušků.

DÁLE ČTĚTE: VELKÁ BRITÁNIE NABÍDLA DOBROU POZVÁNKU NA OH V LONDÝNĚ

Úvod šampionátu ještě zastihl turecký tým v dobré kondici. V prvním utkání jeho hráči hladce přemohli Portugalsko, aby následně uštědřili výprask nebezpečné Velké Británii v čele s Luolem Dengem. Porážka s domácími Litevci by se ještě dala pochopit, ovšem následující zaváhání 83:84 s oslabeným Polskem už nikoliv. Turci nedokázali využít ohromnou převahu pod oběma koši a jejich obrana dovolila soupeři zaznamenat deset trojek. V posledním utkání ve skupině ovšem připravili Eneovi svěřenci porážku favorizovanému Španělsku (bez Pau Gasola). Jejich obrana dovolila obhájcům evropského prvenství v závěrečné čtvrtině pouhé dva body a fanoušci znovu začali věřit.
Jejich naděje, stejně jako plány trenéra a jeho svěřenců vzaly rychle za své v osmifinálové skupině. Turecký celek postupně nestačil na Francii, Německo a Srbsko a i když nebyl ani v jednom případě výrazně horším celkem, dveře do čtvrtfinále se mu definitivně zabouchly. V zápase s Francií dokázali turečtí hráči v závěrečné části smazat soupeřův dvouciferný náskok, necelou minutu před koncem však za stavu 63:61 neproměnil z dobré pozice trojku Tunceri. Proti Německu, už bez zraněného rozehrávače Gülera, měli i trochu smůly - životní výkon totiž předvedl jindy nevýrazný Schwethelm. Do zápasu se Srbskem dali Turci vše, znovu je však v rozhodujícím okamžiku zradila tragická střelba. Za stavu 64:61 zahodil oba trestné hody dlouhán Asik, v závěrečných sekundách utkání pak neproměnili své střely Onan s Ilyasovou.

Zápasy v osmifinále nemilosrdně odhalily všechny nedostatky letošního tureckého reprezentačního výběru. Po náročné fyzické přípravě před turnajem jako by hráčům ztěžkly nohy. Scházela jim rychlost i svěžest a ruku v ruce s tím šla též nízká produktivita na útočné polovině. Na každý bod se Turci neuvěřitelně napracovali. Nájezd pod koš jako by neznali, a tak v drtivé většině zakončovali z těžkých pozic do plných. Střelba z dálky pro ně byla noční můrou a s úspěšností necelých 28% byli třetím nejhorším týmem celého mistrovství. Z bryndy svůj celek nevytáhl ani veterán Türkoglu, jehož přínos pro tým se přes vysokou minutáž nestále snižoval. Obdobný problém řešili i Ilyasova s Onanem, resp. neviditelní rozehrávači Tunceri s Arslanem, jimž na turnaji nevyšlo vůbec nic. Trenér Ene jen obtížně hledal hráče, kteří by je dokázali zastoupit a svými taktickými tahy mnohdy vnášel do hry Turecka ještě více zmatku. Pivotman Ömer Asik sice pod košem neúnavně dřel, srážela jej však nevídaná nemohoucnost na čáře trestných hodů (42%). V dobrém světle se předvedl mladík Kanter, jehož však kouč v posledních zápasech neobdařil přílišnou důvěrou.

Osm zápasů, tři výhry, pět porážek. Do Litvy přijížděli vicemistři světa pro medaile, domů odjíždějí bez nich a s ostudou. Absence na příští olympiádě v Londýně staví kouče Ene, resp. vedení turecké federace před zásadní otázku. Jak, pokud možno úspěšně a bezbolestně, nahradit generaci třicátníků v čele s Turkoglu, s níž jsou spojeny největší úspěchy reprezentace v historii a udržet tureckou reprezentaci na výsluní?  

Autorizovaný eshop adidas , všechno zboží SKLADEM, bezkonkureční ceny, široký výběr - boty adidas, tašky adidas, adidas žabky, adidas dámské, adidas pánské