Malé ohlédnutí po Východní konferenci NBA

Zdroj: logo

Vítězem Východní konference se stalo Chicago Bulls. Do Chicaga sice v létě nezamířily ty největší hvězdy, ale nový kouč Thibodeau stvořil tým k obrazu svému, našel společnou řeč s ambiciózním rozehrávačem Rosem a jejich společná touha po dokonalosti hnala Bulls kupředu. Předností týmu byla velice tvrdá a agresivní obrana, mužstvo táhnoucí za jeden provaz, poslouchající pokyny trenéra, stejně jako nejlepší doskok v lize (v průměru v každém utkání o 5,8 doskoku více než soupeři). Chicago získalo výhodu domácího prostředí pro celé play off, přesto v očích odborníků stále zůstávají na východě až tím třetím v zadu.

Poté, co v červenci podepsali Miami Heat smlouvy s Jamesem, Wadem a Boshem, stali se trnem v oku spousty lidí. Nepřátelství (či dokonce nenávist) posílila i úvodní představovací show velké trojky, která měla parametry oslav mistrovských titulů. Každá porážka Heat byla oslavovány spoustou lidí, kterých ještě přibývalo po dalších nešťastných výrocích LeBrona Jamese. Terčem posměchu se pak stali po domácí porážce s Chicagem, kdy kouč Spoelstra mluvil o slzách v šatně a zjevně frustrovaný Wade mluvil o tom, že svět je konečně lepší, když Miami prohrává. Heat se však ze všeho oklepali, dosáhli na druhé místo a jsou jedním z největších favoritů na titul.

Tam ještě v únoru patřili i Boston Celtics, kteří v té době jasně kralovali konferenci. Jenže chvíli po all star game pauze vyměnil manažer Ainge Kendricka Perkinse do Oklahomy a stroj se zaseknul. Z posledních 20 utkání posbírali Celtics pouze 9 výher, klesli až na třetí místo, trápí je nesehranost, zranění kosí náhradníky. Pro play off by však měli být hráči zdraví a všichni si jistě pamatují loňský rok, kdy Boston podobným stylem ukončil základní část, aby vzápětí dokráčel až do finále a byl blízko i skalpu Lakers.

Čtvrté místo patří Orlandu, které však rozhodně nesplnilo očekávání. Do boje o čelo konference mělo na hony daleko. I proto se vedení odhodlalo k velkým výměnám, které odvály z týmu například Cartera, Lewise či Gortata, naopak se vrátil ztracený syn Turkoglu, přišel i napravený hříšník Arenas nebo střelec Jason Richardson.  Žádnou změnu k lepšímu to rozhodně nepřineslo, alespoň prozatím. Tým se stal ještě více závislý na Dwightu Howardovi, který přes skvělé výkony sám na vše nestačí. Magic získali méně výher než loni i předloni a mezi favority na titul rozhodně nepatří.

Naopak hned v prvním kole se budou muset bát Atlanty Hawks, kteří se sice letošní sezónou protrápili, ale mají proti Orlandu velkou zbraň. Pivot Jason Collins dokázal v sezóně hned 3x ze 4 případů Howarda velice slušně ubránit a Hawks vyhráli sérii zápasů 3-1. Přesto v Atlantě nemohou být spokojeni. Po 5 letech postupného zlepšování týmu přišel pád o 9 výher, Joe Johnson ani zdaleka nepodává výkony úměrné svému mamutímu kontraktu, za očekáváním zaostal i Jamal Crawford. Pokles o 9 výher oproti uplynulému roku se vzhledem k výkonům zdá ještě jako relativně přijatelný.

V New Yorku nezůstal kámen na kameni. Přestavba proběhla před sezónou, během ní a očekává se i v blížícím se létě. V dresu Knicks se momentálně prohánějí dvě superhvězdy Anthony a Stoudemire, které by měly vrátit tým z Madison Square Garden opět na výsluní. Cesta to však bude dlouhá a spletitá. Momentálně mohou být Knicks rádi za postup do play off, kde budou nebezpečným protivníkem, ale nedá se očekávat, že by Boston nějak více potrápili.

Mile překvapila Philadelphia. Sixers sice vstoupili do sezóny velmi špatnou bilancí 3-13, postupně však získávali půdu po nohama a stoupali výše a výše. V polovině března dokonce Philadelphia přeskočila New York a dostala se na 6. pozici východu, přičemž ani k 5. nebylo daleko. Horší závěr sezóny (1 výhra ze 6 utkání) odsoudil tým se širokým spektrem zakončujících hráčů (6 střelců s průměrem přes 10 bodů na zápas, ale maximum Brand 15 bodů) a kvalitní obranou k sedmému místu a souboji s Miami.

Po pěti letech se do vyřazovacích bojů podívají i Indiana Pacers. V mužstvu okolo Dannyho Grangera dostali příležitost k realizaci mladí hráči jako Collison, který přišel z New Orleans, Hibbert nebo postupem sezóny Hansbrough, tým však neměl dobré výsledky. Na konci ledna dokonce došlo i k výměně trenéra, kdy Jima O´Briena nahradil Frank Vogel. Pacers pod jeho vedením vyhráli 7 z 8 utkání a vrátili se do boje o play off. Na svém kontě mají několik zajímavých výsledků, jako jsou výhry v Los Angeles nad Lakers, v Miami, či doma proti Chicagu a Bostonu, přesto se nelze zbavit pocitu, že ve vyřazovacích bojích jsou spíše díky "neumění" svých soupeřů. S bilancí 37-45 by na západě obsadili až 12. místo. I tak je to pro Indianu velký úspěch.

Za ní se totiž umístily dva týmy, které podle předpokladů měly být o dost výše. Milwaukee Bucks jsou jedním ze zklamání letošní sezóny. Po 46 výhrách v minulém ročníku bylo mužstvo doplněno o Coreyho Maggetteho nebo Drewa Goodena, přesto následoval sešup o plných 11 vítězství. Kouč Skiles podruhé vstoupil do stejné řeky, podobně jako před lety v Chicagu byl nejprve opěvován za vzestup týmu, po doplnění však nedokázal udělat pořádek s příliš širokým kádrem především na pozicích křídel. A aby toho nebylo málo, postupem sezóny se mu tým naprosto rozsypal zdravotně. Nekonala se ani žádná stíhací jízda v závěru sezóny, naopak prohry o bod se Charlotte a v Indianě Bucks definitivně zlomily vaz.

Dá se říci, že Charlotte Bobcats zlomili vaz majitel Michael Jordan a generální manažer Rod Higgins. V létě pustili do světa prakticky bez náhrady Raymonda Feltona a Tysona Chandlera. Po startu do sezóny 9-19 se poroučel neoblíbený trenér Brown, tým se dal dohromady, dokázal porazit Lakers, Boston a hned dvakrát Chicago, další tah vedení již ale neustál. Odchod Geralda Wallace do Portlandu výměnou za 2 výběry v draftu byl příliš silný zásah do sestavy, Bobcats (i díky zranění Jacksona) vyhráli jen 8 z posledních 24 utkání a na zopakování postupu do vyřazovacích bojů mohli zapomenout.

Na postup si před sezónou brousil zuby i Detroit, ovšem tahy trenéra Kuestera chápe asi jen on sám, případně manažer Dumars, který mu chce dát smlouvu i na příští rok. Neustále míchání se sestavou, usazení Richarda Hamiltona na dva měsíce (!!!) na lavičku, střídání rozehrávačů (Stuckey, Bynum, McGrady), dlouhé držení talentovaného Monroa na konci rotace a další nepochopitelné kroky vyústily v málo vídaný jev - revoltu hráčů. Hned šest z nich se nezúčastnilo ranního rozcvičení před utkáním ve Philadelphii, Pistons poté nastoupili pouze v šesti. Svět obletělo video, ve kterém se McGrady, údajně trpící bolestmi hlavy, směje při vyloučení vlastního trenéra ve druhé čtvrtině. Před Pistons je nyní radikální řez.

Ten již za sebou mají i New Jersey Nets a Washington Wizards. Nets se vůbec nepovedly letní investice, dlouholetá smlouva pro Travise Outlawa bývá označována jako jeden z nejhorších letních kroků celé ligy. Navíc ani talentovaný Favors nebyl takovou posilou, jak se očekávalo, ze sestavy ho vytlačil velmi dobře hrající bojovník Humphries, místní rodák Troy Murphy zklamal na celé čáře, Brook Lopez sice podával solidní výkony, ale na doskoku patřil mezi nejhorší centry celé ligy. Během sezóny ale vedení klubu konečně provedlo krok, který může Nets povznést vzhůru. Za Harrise, Favorse a výběry v draftu přivedlo z Utahu elitního rozehrávače Derona Williamse, který spolu s Lopezem a Humphriesem jistě vytvoří do příštích let velmi silnou osu týmu. Navíc stěhování do Brooklynu se blíží.

Washington již definitvně rozprášil tým okolo problémového Arenase a dal jasně najevo, že nadále hodlá stavět na mládí, především na talentovaném rozehrávači Wallovi. Dá se říci, že letošní sezónu (i díky vlně zranění) Wizards obětovali na úkor rozvoje právě Walla, případně dalších mladých hráčů jako jsou Blatche, Young, McGee nebo Crawford. Pomoci mohou i zkušenosti Rasharda Lewise. Jenže k elitě ligy je cesta dlouhá, Wizards musí začít hrát kolektivě (v asistencích předposlední místo v lize) a začít bránit (obdržených 104,7 bodu na zápas, 24.místo). Washington byl nejhorší na palubovkách soupeřů v celé NBA, připsal si pouze 3 výhry.

Na konci tabulky se krčí dva kluby, které v létě přišly o své největší hvězdy. Toronto Raptors po odchodu Chrise Boshe do Miami vyměnili do Phoenixu i nespokojeného Heda Turkogla a rozhodli se vsadit na mládí a (jak je již u nich tradicí) mezinárodní hráče. Linas Kleiza si udělal velké jméno jak v Eurolize, tak na mistrovství světa, během sezóny však zaostal za očekáváním, navíc byl více zraněný než zdravý. Andrea Bargnani sice nastřílel průměrně velmi dobrých 21,4 bodu na zápas, jenže pod košem jej prakticky neuvidíte, na centra má velmi špatné procento střelby (44,8%), prach bídný doskok (5,2) a hlavně je opravdu mizerný obránce. Toronto může těšit zlepšit DeRozana či slušné výkonu mladíka Davise, ale zdá se, že na dně Východní konference budou ještě dlouho.

Z něj by rychle chtěli zmizet Cleveland Cavaliers. Po velmi známém odchodu LeBrona Jamese, doprovázeného různými nechutnostmi z obou stran, klub opustili i Shaquille O´Neal, Zydrunas Ilgauskas nebo Delonte West, přesto tým nezačal vůbec špatně bilancí 4-3 nebo 7-9. Pak však poprvé přijel do Clevelandu LeBron jako soupeř a s sebou jako by přivezl prokletí. Jedno zranění za druhým kosilo kádr Cavaliers, sestava nastupující k zápasům se hodila tak do NBDL a výsledkem byla katastrofální šňůra 26 porážek v řadě, nejdelší v historii NBA, znamenající vyrovnání "antirekordu" velkých profesionálních lig USA. Cavaliers odehráli důstojně konec základní části a dostalo se jim i ocenění, když na konci března porazili doma Miami i s Jamesem. Fanoušci ale již nyní upírají svůj zrak s nadějí k blížícímu se draftu, kde budou mít Cavaliers dva vysoké výběry.

Nepřehlédněte: Adidas eshop se svěží kolekcí adidas pro mladé!